Stránka je přesycena koloběžkami, ale není to tak, že by pro mě byly to nejdůležitější v životě. Tím nejdůležitějším je pro mě rodina. Někdy to tak nevypadá. Celý život mám potřebu někomu pomáhat a někdy se mně to trochu vymkne z rukou a pouštím se do věcí, které se dají velmi těžko zvládnout. Občas mě lidé považují za velice zvláštního, protože nedokáží pochopit moje (v aktuálním světe) iracionální jednání.
Stručný přehled:
trenér atletické přípravky T. J. Sokol Říčany a Radošovice od roku 2011;
člen výboru atletického oddílu T. J. Sokol Říčany a Radošovice s agendou: odd. tabulky a rekordy, správce webu;
zakladatel a předseda koloběžkového týmu UNIKOSY od roku 2015;
zakladatel a předseda nadačního projektu TRISTEP od roku 2018;
předseda Českého svazu koloběhu od roku 2017 do roku 2019
Koloběžka
Cestu ke koloběžkám jsem si našel až po svém vážném úrazu na lyžích v roce 2012 – přetžený přední křížový vaz, natržený vnitřní postraní vaz a pár dalších drobností.
Koloběžka se ukázala jako skvělý rehabilitační prostředek, který navíc přinesl trvalou úlevu k mým dlouhodobým problémům se zády.
Závodní začátky
V roce 2015 jsem se účastnil svých prvních koloběžkových závodů na své první koloběžce, kterou bylo skládací MIBO Mastr s koly 16″x12″. Během sezóny jsem začal pokukovat po větší koloběžce. Vyzkoušel jsem několik modelů. Opravdová láska na první pohled přišla až při zkoušení Kickbike RaceMAX 2×28″ a konec sezóny jsem již jezdil na novém stroji, který jsem z továrního osazení postupně ladil další dva roky.
UNIKOSY a sportovní úspěchy
Do závodního roku 2016 jsem již vstupoval jako člen nového týmu UNIKOSY (univerzální koloběžkový sypač – výkladů, co to znamená je celá řada), který jsem založil s kolegy v práci.
Závodění mě chytilo, proto jsem vyhledal odborníka na slovo vzatého (první český koloběžkový mistr světa – Jan Vlášek), který mě připravil na zimu tréninkový plán a nakonec jsme dospěli k tomu, že jsme se tréninkově připravovali společně. Přineslo to velice rychle své ovoce. Hned v roce 2016 jsem v dlouhém závodě na mistrovství ČR dojel na 3. místě v kategorii nad 40 let a během sezóny jsem se v závodech Rollo ligy několikrát umístil v první desítce celkového pořadí. Přípravu na sezónu 2017 utnuly v lednu moje nové zdravotní problémy. Nicméně ještě jsem si dojel pro jeden bronz na MČR v kritériu a jednou i pro druhé místo v lize za legendárním Ladislavem Provodem a několik dalších třetích míst (vždy ve své kategorii).
Výkonnostní setrvačnosti jsem využil při účasti na Přejezdu republiky (v rámci závodů dlouhého koloběhu), kdy ujetí 320 km z Broumova do Novohradských hor za 17 hodin stačilo na druhé místo.
Naštěstí se ukázalo, že zdravotní problémy byly vázány pouze na klima v mém zaměstnání, což se od jara roku 2019 projevuje tím, že jsem bez trvalého zaměstnání a hlavně bez limitujích zdravotních problémů.
TRISTEP
Mezitím jsem stihl rozjet v roce 2018 svůj další projekt TRISTEP. Dva roky jsem pozoroval akci Metrostav handy cyklo maraton. Potom jsem se pustil do organizování, které vyústilo ve dvojí účast. V roce 2018 v osmičlenném týmu sedmi koloběžkářů a jednoho tricyklisty a v roce 2019 ve dvojici s tricyklistou. Vždy s patronací handicapovaného dítěte.
Být v cíli s partou kamarádů, naší patronkou, kamarády a rodinou… – dodnes nejintenzivnější sportovní zážitek. Ještě čvrtý den po dojetí do cíle jsem zažíval euforický stav, kterému se nemohou rovnat žádné tituly mistra světa.
V roce 2020 jsme se rozhodli, že doplníme chybějící mozaiku – po osmičlenných týmech a dvojicích zbývala nejtěžší výzva – čtyřčlenné týmy. Přes řadu problémů se nakonec vše podařilo. Komplikací bylo spousta, ale jak je v názvu dokumentu, který při této akci vznikl – Překážky jsou jen v naší hlavě (trailer zde).
Další účast na Metrostav handy cyklo maratonu neplánujeme. V podpoře našich patronů pokračujeme.
Čéská koloběžka
V roce 2019 jsem získal více času na realizaci svých vizí jak rozhýbat české děti. Vznikl tak projekt Čéeská koloběžka (ČSK – Český svaz koloběhu).
Poznatky z pilotního projektu, kdy jsem navštívil tři základní školy, tj. 14 tříd a do projektu se zapojilo téměř 250 dětí, byly překvapivé.
Mezi dětmi je sice spousta koloběžek. Nevadilo by, že většina těch koloběžek nepatří právě k technicky zdařilým či vhodným pro dlouhodobější užívání. Bohužel, většina dětí neví, jak správně na koloběžce jezdit, aby pro ně byl pohyb přínosný. Je tomu spíše naopak, kdy jednostranné přetěžování může přinášet spíše zdravotní problémy. Další výzva s tím, ve svém okolí, zkusit něco udělat…
Nikdy neříkej nikdy, ale momentální aktivity neplánuji dále rozšiřovat, ale tomu co dělám se chci věnovat naplno. Patří sem i moje působení v atletickém oddíle T. J. Sokol Říčany a Radošovice. Tréninkovou skupinu zde vedu již 10 let. Bohužel hygienická situace a vedení naší země se dopouští na dětech neskutečného zvěrstva, se kterým bych rád bojoval, ale obávám se, že nevím jak na to.
Atletický oddíl a organizace sportovních akcí
Bohaté zkušenosti mám i s vlastním pořádáním sportovních akcí. Teď už s nostalgií vzpomínám na přípravu atletických závodů, kdy jsme místo tartanu měli jen kamenný prach a dráha se musela kropit, lajnovat – obvykle ve dvojici s Markem Holinkou. Postupem let mně přibylo několik závodů, kterým jsem již organizačně šéfoval: jarní atletické závody – 5x, říčanská laťka – 3x, žákovský atletický den – 2x, sprinterský trojboj 2x, přespolní běh – 1x. Na jaře 2019 jsem si zakoupil cílovou kameru a realizoval první měření při atletických závodech.
Od roku 2013 je samostanou kapitolou Tuctový závod (12boj). Probíhá každoročně na začátku a konci prázdnin. Je určen jen dětem atletického oddílu, ale od roku 2018 se ho účastní také handicapované děti.
V roce 2017 jsem se pustil do dalšího odvážného podniku – uspořádal jsem finálový závod Rollo ligy. Zopakoval jsem si to v roce 2018, bydliště vystřídalo rodiště. Sice se nejednalo o finálový závod, ale byl jsem rád, že jsem koloběžkářům ukázal moravskou pohostinnost.
2018 Rollo liga – Petrovice u Moravského Krumlova
A život jde dál…
Od roku 2019 se píše nová kapitola mého pracovního života v nestátní neziskové organizaci – Dům tří přání. Nastoupil jsem na pozici zástupce ředitelky, fundraisera a projektového manažera. Stručně řečeno píšu projekty a žádosti o dotace a dary na provoz organizace s 25 zaměstnanci, která ročně poskytne bezplatné služby více než 500 dětem. Dřív mně nenapadlo, že bych svoji potřebu pomáhat mohl profesionalizovat.
Roli zde hrála celá řada náhod, ale v životě mně to tak vychází. Vašek Liška mně doporučil svoji kamarádku Veroniku Noskovou (headhunter). Ta si vyslechla můj příběh a přivedla mě na myšlenku, že by pro mě bylo vhodné hledat pracovní příležitosti v nezisku. V hledání jsem byl nejdřív trochu laxní, ale právě když jsem hledání zintenzivnil – narazil jsem na ten pravý inzerát, na kterém ještě nezaschl inkoust… Po pohovoru jsem si nebyl jistý, zda jsem zapůsobil podle svých představ. Jenomže paní ředitelku napadlo se na mě zeptat svého souseda (u pohovoru jsem se zmínil o koloběžkách). Soused je můj kamarád…
Během jara 2020 nás zasáhlo úmrtí naší kolegyně po vážné nemoci. Bohužel situace měla dopad i na moji práci a bohužel celý následující rok byl poměrně stresující i přes smysluplnost mojí práce. Nemám ovšem ve zvyku něco vzdávat a věřím, že následující rok mě posílil a postupně využiji získané zkušenosti a v budoucnu bude tato skvělá práce spojená hlavně s pozitivními emocemi.
V den pohřbu naší kolegyně jsem založil sportovní výzvu na darujme.cz, kterou plánuji každý rok obnovovat. V roce 2021: darujme.cz. Velmi mě potěší každý, kdo se připojí k dobré věci. Snad mohu být zárukou, že to má smysl.